Milujeme, co miluje nás

Každý se jednou šíleně zamiluje… Já jsem šíleně zamilovaná už od února minulého roku. Ano, je mi 18 let a na lásku je možná ještě brzo, ale pokud tu osobu znáte a milujete jí celou svou duší a srdcem, tak se člověk dokáže vzepřít a udělat klidně velkou věc, jenom aby jste se s tou milovanou osobou sešli.Moje láska se začala psát 13.března roku 2015, kdy jsem si s mým milým poprvé řekli, že se milujeme, a že mezi námi vzniká obrovské a silné pouto. Našla jsem si člověka na sociální síti, který mě upoutal ihned po první větě, které napsal, “Dobrý večer.” Já si říkala, “Páni, ten klučina vypadá, že by mohl být slušný.” Po stovkách vět jsme si přiznali, že k sobě něco cítíme, že se doopravdy milujeme… Co byl ale problém byla ta dálka, on byl ze severních Čech a já na jihu Vysočiny. Po pár dnech jsme byli oba dva rozhodnuti, že se sejdeme, ale bohužel jsme se vidět nemohli, protože nastali okolnosti, kdy se mu udělalo hrozně zle a byl nemocen. Během minulého roku, se kvůli naší lásce vzdal všeho, prodal své auto, dal stranou svou kariéru, kterou chtěl rozjet v zahraničí, tvrdě pracoval, aby měl peníze na to se mnou začít šťastný a spokojený život v našich osobních prostorách. Vzdal se dokonce svého drahocenného času, který je vzácným pro každého z nás, protože čas si nelze koupit, nelze si ho jakkoliv přivlastnit. Jestli se tážete, proč jsme spolu ten rok vlastně spolu ani jednou při sobě nebyli, tak to bylo proto, že jsem udělala strašné hlouposti, začala jsem mu lhát, začala jsem mu vysávat energii tím, že jsem se začala chovat úplně jinak. Minulý rok byl pro nás oba dva psychicky náročný, ale jak on sám řekl, “Rok 2016 patří nám.” Před Vánocemi jsme se rozhodli, že se v mém volném čase o Jarních prázdninách, sejdeme v Chomutově, ovšem problém byl v tom, že moje teta s tím nesouhlasila a neudělala si nakonec volno, takže z toho sešlo… Ovšem vymysleli jsme alternativu, o týden později jsme se sešli v Jihlavě v penzionu, kde jsme spolu měli trávit čas až do pondělí. Nastala ovšem komplikace, a tak jsem s ním byla jenom 24 hod. Ovšem co vám mohu říci, tak je to, že to co jsem s ním strávila, stálo to za to vše, co se událo. Bylo mi s ním nejlépe, ať už jsem ho měla v objetí, nebo jsem ho měla na vlastních očích. Ta láska, co z nás vyzařovala, když jsme byli jenom pro toho druhého tak vyzařovala. Určitě se mnou budete souhlasit, když vám povím, že za lásku se má, dokonce musí bojovat. Já si jí vybojovala a budu o ní bojovat i nadále, ať se stane cokoliv, vždycky budu milovat ten můj poklad, který mě pohladil pokaždé po tváří.

Víte na co se těším? Na jeho a na moje narozeniny, které hodláme trávit spolu. Budeme opět jenom my dva… Těch spousta kilometrů nám oběma dokázalo, že láska je silnější než jakýkoliv počet kilometrů. Jelikož jsem už dosáhla 18ti let, budu moci být jenom s ním, budu se mu věnovat, budu ho moci hýčkat a rozmazlovat si ho… Miluji ho, a to mi nikdo nikdy nevezme! 🙂

Napsat komentář