Celoživotní konflikty

Už jste si někdy řekli jestli je mezi vámi něco špatně? Já ano! Můj život se točil jen kolem dětí, (které jsem hlídala) a notebookem, který mě odděloval od všeho venku. Jistě si říkáte, že toto není ideální život, který vám nemůže dát vše co život nabízí… Taky máte v životě člověka, co se vám snaží pomoci a ulehčit vám život, ale přitom dělá úplný opak? Já ano, mámu. Žiji s tou osobou osmnáctý rokem svého života. Vždy mi chtěla dát co jsem chtěla a také, že dala. Kam jsem chtěla, tam jsem jela… To, co jsem chtěla, to jsem dostala… Ovšem není to vše. Přijde mi, že to co si prožila, tak si na mě celých osmnáct let vylévala. Ještě v roce 2015 na Silvestra byla s osobou, u které jsme vše přežívali a žili aspoň v trochu přijatelných podmínkách, ovšem mělo to jeden trochu větší háček… Víte když s ním byla, tak se spolu bavili jenom ve sklepě, kde spolu pili alkohol, půjčovala mu peníze peníze, (jí je nevrátil) a mezi nimi to bylo opravdu strašné. On alkoholik s podmínkou, ona zakomplexovaná máma (Jak “krásný” pár.), která jeho “obrovskou lásku” dala sakra vědět též na alkoholu, a dokonce na mé osobě. Jednoho dne se tak pohádali, že ona v podnapilém stavu přišla do pokoje, vzbudila mě a chtěla po mě, abych s ní odjela domů, přitom náš dům byl odtamtud třicet kilometrů. Chtěla abych nastoupila s ní do auta a jela domů, na štěstí jsem nejela, ovšem ona byla tak hloupá, že do toho auta nasedla a po cestě přejela srnku. Je toho spoustu, co jsem s ní prožila, a ona se mi diví, že od ní chci pryč hned, jak to bude možné. Věřte, že do teď bych žila ještě v domě, kde je to prolezlé plísní, myšmi a přes zimu kde byla nezvladatelná zima, protože se v tom domě netopilo. Mám štěstí, že ty časy jsou pryč a našla si svou novou druhou polovičku. Tu osobu sice miluji, ale tam kde jsem žila se nikdy nechci vrátit a to jak si na mě vylévá zlost mi jednou už přerostlo přes hlavu a snažím se dělat vše pro to, aby jsi uvědomila, že se mnou už nesmí nakládat jako s malým dítětem, ale s dospělým člověkem, na kterém si nemůže už nic vylévat. Máma o mě má sice strach, ale to, že mi bude předělávat život postupně, tak jak se jí to hodí, to není vůči mě vůbec fér. Dnes je 10.února a já jsem velice šťastná, protože jsem na škole, o které jsem mohla jenom snít, mám postel, střechu nad hlavou, jídlo, pití, vanu, mého pejska, a toho nejlepšího, člověka pro kterého bych se vzdala všeho co mám, jenom proto aby se měl dobře. 🙂 Proto Vám lidičky říkám, nechtějte, aby dítě šlo po vašich stopách, ať jde on cestou, kterou se chce vydat, nemusí totiž dělat stejné chyby jako vy, ať jde přeci tam kam on chce. 🙂

Napsat komentář